Obec Lichnov (okres Bruntál, Moravskoslezský kraj) se rozhodla přihlásit do prestižní soutěže OBEC 2030: díky své inovativní strategii zadržování vody v krajině si zaslouží pozornost jako inspirativní příklad pro ostatní obce. Po povodních v roce 1996, které zdevastovaly obec, Lichnov zahájil komplexní přístup k ochraně před povodněmi a erozí. Tento projekt je ukázkou, jak lze kombinovat technická opatření s obnovou přírodního prostředí a zvýšením biodiverzity.
Klimatická změna a nutnost zadržovat vodu
Klimatická změna je fenomén, který stále více ovlivňuje náš každodenní život. Stoupající teploty, změny v distribuci srážek a extrémní výkyvy počasí jsou jen některé z projevů této globální krize. Mezi nejvýznamnější důsledky klimatické změny patří nárůst frekvence a intenzity povodní. Ty jsou způsobeny nejen vyššími srážkovými úhrny, ale také rychlým odtokem vody z krajiny, který je podporován odlesňováním, urbanizací a nevhodnými zemědělskými praktikami. Když voda z přívalových dešťů nemá možnost vsáknout do půdy, rychle se shromažďuje na povrchu a způsobuje záplavy, které ohrožují lidské životy, majetek a infrastrukturu.
Zadržování vody v krajině představuje efektivní řešení, jak čelit těmto výzvám. Jedná se o soubor opatření, která mají za cíl zpomalit odtok vody a umožnit její postupné vsakování do půdy. Mezi nejčastější metody patří výsadba vegetace, tvorba retenčních nádrží, budování průlehů a revitalizace mokřadů. Tato opatření nejenže snižují riziko povodní, ale také zvyšují odolnost krajiny vůči suchu, zlepšují kvalitu vody a podporují biologickou rozmanitost. Navíc zadržování vody přispívá ke stabilizaci mikroklimatu a vytváří příznivější podmínky pro zemědělství a rekreaci. Investice do těchto opatření jsou proto klíčové pro udržitelný rozvoj a adaptaci na měnící se klimatické podmínky.
Vzpomínka na povodně v Lichnově
Lichnov se stal symbolem ničivých povodní po roce 1996. Celá obec v údolí říčky Čížiny byla zničena. V následujícím roce pak postihla povodeň celou Moravu a osud Lichnova nabyl regionálního významu.
„Nebylo to poprvé, co lichnovákům nateklo do gumáků,“ vzpomíná místostarosta Jan Gemela. „V kronikách obce nalezneme povodňová svědectví z let 1853, 1890, 1901, 1942, 1959, 1968 a 1969. Povodeň roku 1996 byla mimořádná a dosud nejničivější„.
Tato událost nastartovala řadu protipovodňových a protierozních opatření. V roce 2002 byly dokončeny komplexní pozemkové úpravy. První opatření, jako průlehy a biokoridory, byla realizována v roce 2004 a pokračují dodnes.
Inovativní řešení v roce 2023
V roce 2023 se obec zaměřila na lokalitu opakovaně sužovanou přívaly vody a bahna. Na erozně ohrožených svazích byly vybudovány vrstevnicové záchytné průlehy za účelem zachytit a odklonit povrchový odtok a snížit erozní smyv v území. Liniová zeleň slouží jako interakční prvky v krajině, prvky pro zlepšení prostupnosti zemědělské krajiny v rámci vymezeného územního systému ekologické stability. Vegetace zároveň zpevní násyp z průlehu a stabilizuje vzniklou mez, zlepší podmínky pro biodiverzitu a mikroklima území.
Výsadby byly umístěny na spodní svah mezí (náspů), v nesouvislých a v nepravidelně rozmístěných různě velkých skupinách. Druhová skladba výsadeb vychází z půdních a klimatických podmínek stanoviště. Navrženy jsou domácí druhy dřevin ze společenstev jedlobukových a typických bučin, které jsou nerozšířenějším potenciálním společenstvem v území. Ke zpestření druhové skladby byly navrženy i ovocné stromy (jabloň, švestka domácí). Před výsadbou byly meze zatravněny travní směsí s dominancí druhů trav kostřavy a jílku.
Historická polní cesta, která soustřeďovala odtok vody, byla zatravněna a osázena alejí krajových odrůd hrušní. U staré hrušně (středobodu cesty, dle slov místostarosty) se studnou vzniká vyhlídkové místo s informačním panelem.
V potoční nivě Lichnovského potoka byly vyhloubeny dvě tůně. Z horní tůně, kde je přítok vydatnější odtéká voda do potoka přeronem v místě koryta původního přítoku. Při hloubení spodní tůně byly zastiženy štěrkové vrstvy, kterými se tůň samovolně vyprazdňuje průsakem vod do zvodně potoka. Při větším přítoku pak přeronem do nivy potoka. Je tak zamezeno vyschnutí tůní v suchém období roku nebo při malých srážkových úhrnech. Okolí tůní bylo oseto vlhkomilnou travinobylinnou směsí. Tak se zvýší retenční schopnost území a podpoří místní biodiverzitu. Na zatravněných plochách byly založeny květnaté louky, které podporují druhovou pestrost. Paty zatravněných hrázek průlehů byly osázeny dřevinami.
Radši zdržujeme vodu v krajině, ať nemusíme uklízet bahno v dědině.
Jan Gemela, místostarosta obce Lichnov
Projekty byly připravovány od roku 2019 ve spolupráci s VUT v Brně. Finanční prostředky byly získány z Norských fondů s přispěním Moravskoslezského kraje v rámci Implementace Adaptační strategie.
Inspirace pro budoucnost
Lichnov je inspirativním příkladem, jak lze efektivně řešit odtokové poměry v svažitých lokalitách nad zástavbou. Výsadba aleje krajových hrušní, zvýšení druhové pestrosti zatravněných ploch a zpřístupnění krajiny s vyhlídkovým místem představují přidanou hodnotu pro budoucnost. Obec tímto způsobem stabilizovala dráhu soustředěného odtoku a výsadbou zeleně přispěla ke zlepšení mikroklimatu. Lichnov ukazuje, že protipovodňová opatření mohou být kombinována s ekologickými a estetickými přínosy. Je to cesta, kterou by měly následovat i další obce, aby se připravily na změny klimatu a ochránily své obyvatele a majetek před povodněmi.
