Může být výhodnější, když se obec o „svůj“ odpad sama postará ve srovnání s řešením „na klíč“, které stále ještě většina obcí využívá zprostředkovaně od najatých společností? Příklad obce Nedachlebice jasně ukazuje, že cesta obecní práce s odpadem může být ta správná, i když zpočátku o něco náročnější. Ve výsledku se vyplatí jak environmentálně, tak i finančně.
Začalo před dvanácti lety to komunitní kompostárnou a o něco později pokračovalo rekonstrukcí sběrného dvora. „Soutěžní střípek mozaiky“ však dodal až současný starosta Josef Jandouš v podobě vlastního evidenčního systému a vlastního svozu tříděného odpadu.
Veškerá sběrná hnízda v obci Nedachlebice byla zrušena. Namísto toho si obec pořídila vlastní svozový automobil, kterým jednou za 14 dní dva pracovníci obědou „dědinu“ a systémem door-to-door sesbírají označené pytle s tříděným odpadem, kteří lidé zanechají před svými dveřmi. Tříděný odpad se sveze do sběrného dvora, kde jej ještě zaměstnanci dotřiďují.
„Místo abych platil za svoz tak zaměstnám občany v obci, a na některém druhu odpadu ještě vydělám,“ míní starosta Josef Jandouš. Příkladem může být hliník. „Ten se standardně nachází v nádobách na kovy, ovšem jeho cena je vůči běžným sběrným kovům až pětinásobná, vyplatí se ho dotříďovat,“ dodává starosta. Zároveň pořídil pro účely svozu plastu i vlastní lis, který případný zájemce najde též na sběrném dvoře. Každý týden tímto způsobem odváží jeden kontejner lisovaného plastu. „Vezu ho podle situace zrovna tam, kde za to zaplatím nejmíň,“ vysvětluje starosta další způsob úspory. U papíru je to naopak. „Vozíme jej jednou za měsíc, ale ten vezu zase tam, kde mi za něj dají nejvíc.„
Obec zapůjčila svým obyvatelům dále hnědé nádoby na tříděný bioodpad. Ten najde uplatnění na místní komunitní kompostárně. Kompostárna je běžně otevřená, takže kromě pravidelného týdenního svozu si kdykoliv mohou občané odvézt svůj bioodpad či naopak přivézt kompost sami. „Plot jsme zrušili i kvůli vysoké zvěři, která se tam občas chodí dokrmovat, jako třeba v sezóně jablek,“ dodává starosta.
„Jednoznačně se to vyplatí,“ podotýká starosta. „Když započtu platy všech zaměstnanců, amortizaci auta i další náklady, doplácíme zhruba 150 tisíc Kč. Při standardním řešení se svozovou společností bychom dopláceli okolo milionu.“ Na plný servis ale samozřejmě museli zapomenout. „Člověk se musí sám starat, ale ušetří tím peníze obci, občanům a ve výsledku i sníží zátěž do životního prostředí,“ propaguje řešení starosta Jandouš, který mnohdy i sám nasedne na korbu svozového náklaďáku, aby pomáhal s odvozem. „Když lidi vidí, že sváží sám starosta, víc si dávají bacha na to, co do odpadových nádob hážou,“ vysvětluje své počínání.
Výsledky se dají vyčíslit jednoduše a sice v míře snižování produkce komunálního odpadu:
rok 2019 -225 tun, rok 2020 – 177 tun, rok 2021 – 169 tun. „Mnohdy se ukázalo, že občané najednou potřebujou poloviční popelnice. Je to i jejich úspora,“ dodává pyšně starosta.
Obec nezústává u odpadového hospodářství, ale na své environmentální strategii opravdu maká. Ať již se týká zadržování vody v krajině prostřednictvím výstavby dešťových rybníčků či vypouštění dešťové vody mimo kanalizaci zasakováním, nebo výsadbou Biokoridoru – větrolamu o síle 110 stromů. Možná třešinka na dortu, ale neméně významná – vlnitý plech v oplocení sportovního areálu se mění s osazením dříny a keři Ibišku.
Za OBEC 2030 bychom chtěli vyzdvihnout komplexní přístup a vlastní iniciativu. V obci Nedachlebice vyměnili vnímané pohodlí toho, že se o odpad někdo postará za nás, za vlastní iniciativu, vlastní špinavé ruce a stohy popsaných papírů s výpočty. Ale má to smysl jak z hlediska životního prostředí, tak lokální ekonomiky, tak obecní kasy a v neposlední řadě peněženek běžných občanů. Námitek budeme hledat jen těžko.
Nedachlebice
Okres Uherské Hradiště, Zlínský kraj
