Tři obce si nechaly zpracovat analýzu toho, co by se dělo, kdyby biologický odpad z jejich katastrů nebyl odvážen na zpracování jinam či ponechán ladem. Zjištění bylo šokující: z tohoto odpadu by se dalo vyrobit tolik elektřiny, která by stačila na pokrytí roční spotřeby 1/5 jejich domácností (včetně obecních budov). U nás takové analýzy také umíme. Tyrolané jsou národem sveřepým. Společný projekt obcí Kössen, Walchsee a Schwendt, bioplynová stanice Kaiserwinkel, už dávno elektřinu vyrábí.
Poznatky pro tento referát byly získány na exkurzi pořádané Státním zemědělským intervenčním fondem a MAS Český sever v říjnu 2023.
Biogasanlage Kaiserwinkel není jen tak ledacjaká „bioplynka“. Nabízí komplexní portfolio služeb, na které si v souvislosti s bio a gastroodpadem jen vzpomenete. Z části odpadu se vyrábí kompost. Využitelné dřevo se řeže a prodává na vytápění. Dřevní zbytky, které jako palivové dřevo primárně neobstojí, se drtí a štěpkují. Z materiálu se odstraňuje část použitelná na výrobu šrotu. Čtete správně. Chcete dřevo, štěpku, šrot, kompost, nebo elektřinu? Vše k dispozici v dojezdové vzdálenosti městečka Kössen v Tyrolsku.
Aby toho nebylo málo, hned vedle se nachází Recyclinghof Kaiserwinkel – moderní bezobslužný sběrný dvůr, jehož střechy lemuje fotovoltaická elektrárna s instalovaným výkonem 150 kWp.
„Naprostým základem je téměř nulová produkce směsného komunálního odpadu v obci,“ vysvětluje starosta Kössenu Reinhold Flörl. V Tyrolském městečku nenajdete téměř žádné svozové nádoby – jejich pořízení je totiž dost drahé. „Musí to mít samozřejmě druhou stránku věci – a tou je maximální dostupnost alternativního řešení,“ dodává starosta. Do sběrného dvora je tak možné vjet kdykoli, a to i ve chvílích, kdy se v něm nenachází nikdo z obsluhy. Tříděné odpady prostřednictvím samoobslužných vah zaplatíte v bezkontaktní kase.
Bioplynová stanice
Samotná bioplynová stanice zpracovává bio a gastro odpad z domácností a restauračních zařízení z území tří blízkých obcí. Disponuje i vlastní třídící linkou. Helmut Mauracher, provozní celého zařízení, vysvětluje: „velké množství bioodpadu ve skutečnosti přivážíme v igelitových sáčcích. Jedná se o neznalost lidí – správně by se měl bioodpad ukládat do rozložitelných materiálů.“ Přítomnost plastu by měla vliv na kvalitu bakterií při procesu rozkladu do bioplynu, ale rovněž by negativně ovlivňovala složení jednoho z výstupů, jímž je pevný digestát, používaný na hnojení. Bioplynová stanice zpracovává 5 až 6 tisíc tun odpadu ročně.
„Hlavním produktem bioplynky je ale samozřejmě elektřina,“ pyšní se Helmut. Instalovaný výkon napojené kogenerační jednotky je 250kWh. Podle provozu vyrobí mezi 1 a 2 GW elektřiny ročně. Zajímavější je možná ekvivalent přepočtu na domácnosti. Průměrná domácnost spotřebuje okolo 5 MW ročně, čili hovoříme o soběstačnosti pro nějakých 440 domácností. Jinými slovy, bioplynka je schopná úplně soběstačně zásobovat celý rok elektřinou městečko o 1500 obyvatelích, nebo v tomto případě zhruba pětinu obyvatel přilehlých obcí. Nemusíme dodávat, že elektřina z bioplynky je na jednu stranu „zelenou“ (tj. pocházející z obnovitelného zdroje), ale na druhou stranu i kontinuální – nezávislou na povětrnostních podmínkách, a také elektřinou regulovatelnou.
Komunální, nikoliv komunitní
Sluší se dodat, že vyrobená elektřina není „sdílena“ principem komunitní energetiky. Jedná se o klasické komerční zařízení, které prodává svůj produkt do sítě, odkud jej kupuje koncový spotřebitel za standardních tržních podmínek. Rakousko tímto dokládá, že vedle medializované komunitní energetiky i „klasické“ komunální a privátní způsoby vyrábění a prodeje energie v malém množství z lokální suroviny stále hrají v této zemi prim. Jedná se o plně udržitelnou ekonomickou i ekologickou variantu, která pravděpodobně i do budoucna bude hrát velikou roli v systému decentrální energetiky.
