Podle zjištění agentury IPSOS pouze třetina Čechů bydlí v energeticky úsporných budovách (tedy takových, které mají štítek energetické náročnosti A, B, nebo C). Ve veřejném sektoru je toto číslo ještě nižší. Co to znamená? Většina obecních (i soukromých) budov zbytečně plýtvá energiemi.
Energetická náročnost budovy zjednodušeně řečeno znamená, jak velké prostředky je potřeba pro budovu vynaložit vzhledem k její velikosti a funkci. Ukazatelem náročnosti je Průkaz energetické náročnosti budovy (PENB, vžila se též zkratka energetický štítek). Budovy dělí do několika tříd, které jsou označeny písmeny A až G (čím dál v abecedě, tím větší je energetická náročnost budovy). Proměnnými pro výpočet energetické náročnosti budovy jsou její velikost, konstrukce, účel využití, způsob vytápění, apod. Zařazení do energetické třídy dostane podle toho, jaká je její spotřeba v poměru s velikostí podlahové plochy. Čísla z jednotlivých zdrojů se různí, nicméně většina odborníků se shodne na tom, že zhruba 60 až 80% budov v ČR spadá do třídy D či horší. Konkrétní data nemáme, protože velká část budov PENB nedisponuje (potřebujete ho při prodeji, či pronájmu domu, popřípadě větších stavebních úpravách, domy, kterých se toto netýká, mít PENB nemusí). Pro představu, za úspornou budovu se u rodinných domů považuje taková, která ročně nespotřebuje víc než 142 kWh na m2 podlahové plochy. Hovoříme o třídě C. Třída A vyžaduje maximálně 51 kWh/m2/rok.
K tomu, aby se budova stala úspornou, vede několik opatření. Ta je potřeba plánovat s respektem ke každé konkrétní budově, nikoliv jako bernou minci. Patří mezi ně zateplení fasády, střechy, podlah i stropů, výměna oken a dveří, výměna zdroje vytápění, výměna osvětlení, vzduchotechniky, chlazení a další opatření).
Pasivní standard budovy je ideálem, ke kterému směřujeme při plánování novostaveb i rekostrukcí, ovšem který se ne vždy podaří naplnit vzhledem k poměru cena – výkon (zejména návratnost investice). Pasivní budova by neměla spotřebovávat víc než 15 kWh/m2/rok (srovnej s výše uvedeným limitem pro energetickou třídu A). Samozřejmě ne u všech budov je toto možné, přesto se naše země příklady dobré praxe začíná plnit. Standardem je, že přes nízkou spotřebu má pasivní dům kvaltiní vnitřní prostředí, čili trvalý přísun čerstvého vzduchu v kombinaci s optimálním zdrojem vytápění a světelným komfortem. Pasivnímu standardu pomáhá instalace vlastního zdroje energie. Pasivní dům má různé energetické “vychytávky” jako například stínění prosklených ploch, které zabraňuje přehřívání domu v létě. Na druhou stranu se v zimě dosahuje snížení tepelných ztrát díky získávání odpadního tepla z rekuperace. Výstavba (či rekonstrukce) pasivního domu vyžaduje velké množství investic a je tak zapotřebí dobře propočítat jejich ekonomickou návratnost. Povinnost budovat pasivní domy nemáme, ale když přepočítáme jednotky spotřebované energie do jednotek finančních, bude nám hned jasné, proč bychom se měli pasivnímu standardu minimálně snažit přibližovat.
Ještě lepším standardem, než je dům pasivní, je dům tzv. nulový. Ten má v celkové roční bilanci spotřebu blížící se nule. Logicky takový dům musí nutně disponovat vlastním zdrojem energií. Aktivní dům je potom domem takovým, u nějž výroba v celkovém ročním saldu převyšuje spotřebu. Dům tedy vyrobí více energie, než jí sám spotřebuje a z hlediska finanční bilance by měl být v zisku. Pro tyto domy je nezbytné specifické klima, ale i parametry typu orientace budovy a umístění místností podle předpokládané spotřeby. Dům je postaven za využití nejefektivnějších technologií, což se pochopitelně podepíše na výši investice. Je tak potřeba dobře propočítat, kdy se taková investice vrátí. Dnes se s aktivními domy setkáváme jen zřídka, ale není nikterak pošetilé se domnívat, že v takovém roce 2050 už budou běžnou realitou našich životů.
