Eeklo se nachází v Belgii, ve východní části regionu Flanders. Leží na okraji poldru, nedaleko Severního moře a ústí řeky Šeldy. Na území, které se vyznačuje optimální větrností. Eeklu se někdy přezdívá „Vlámské hlavní město větrné energie“, ovšem přítomnost obnovitelných zdrojů není tím nejdůležitějším. Eeklo je ukázkou přístupu energetické spravedlnosti – občanské participace a řešení energetické chudoby. Přitom ukazuje, že vedle nám nejlépe známého komerčního přístupu v energetice, ale i vedle nově prosazovaného neziskového sdílení, existuje ještě jedna funkční varianta: energetické družstevnictví.
130% energie
Společnost Eeklo v současné době pokrývá 130 % svých energetických potřeb místní výrobou energie. Většina energie pochází z vlastních větrných turbín, které jsou doplněny solárnímy panely, vodní elektrárnou a též centrální distribuci tepla založené na zbytkovém teple z výrobny energie z odpadu. Energetická zařízení na katastru města nepatří velkým energetickým společnostem, ale družstvu „Ecopower“ – a tedy samotným občanům. Družstvo má nyní 60 000 členů, což z něj činí jedno z největších družstev v Evropě. V průměru má podíl na jedné větrné turbíně asi 3 000 domácností.
V roce 2000 město vypsalo úvodní výběrové řízení na výstavbu dvou větrných turbín. „Ecopower je stoprocentně participativní, proto jsme tehdy získali maximum bodů a vyhráli jsme tendr, i když Ecopower tehdy nebyl finančně tak silný jako velcí energetičtí hráči,“ vzpomíná dnešní výkonný ředitel družstva Ecopower Jan de Pauw, kterého si Eeklo „půjčuje“ jako konzultanta pro energetiku a klima. O deset let později, v roce 2009, následovalo druhé výběrové řízení na další dvě větrné turbíny. I tentokrát se vyhrálo družstvo Ecopower, a to před komerčními energetickými giganty.
Energetika v rukou občanů
Při plánování projektu větrných turbín město komunikovalo občanům jasný vzkaz: Budou to i vaše turbíny, vaše energie, developeři se budou muset o vítr dělit s obyvatelstvem, protože vítr je regionální produkt.
Jako jednu z podmínek výběrového řízení pro výstavbu zdrojů energie od té doby Eeklo vždy zadává nutnost participace občanů. Developer MUSÍ nabídnout minimálně 30% podíl místní komunitě.
Občanský podíl tvoří necelých 300 Eur, tedy zhruba 7000 Kč. Jeden občan si může pořídit až 20 podílů. „Díky dividendě je toto podílnictví výhodnější, než například držet peníze na účtu v bance,“ vysvětluje de Pauw. Výhody má i samotné město nebo obec. Její představitelé se přesvědčili o tom, že velké projekty realizované za finanční spoluúčasti obyvatel se realizují rychleji.
Rozhodování o fungování družstva také funguje na participativní úrovni. Co člen, to jeden hlas. Nezávisle na tom, kolik podílů vlastní. „Říkají nám, že jsme komunisté,“ směje se Jan de Pauw, „ale je to přesně naopak. My jsme demokráté. Demokracie funguje na principu jednoho hlasu pro každého, nehledě na to, jak bohatý je.“
Úspora energií a financí
Kooperativní přístup má navíc další pozitivní efekty. Úspora energií je jedním z nich. Jako podílník na systému energetiky se o ní začínám více zajímat. Svou spotřebu optimalizuji, přestávám zbytečně plýtvat. I to by měl být přínos decentralizované energetiky, vlastněné občany. Co je moje, o to se lépe starám. „Družstevníci za osm let snížili svou potřebu energie ze sítě na polovinu,“ říká jan De Pauw. A to je skoro neuvěřitelné číslo. S úsporou energie dnešní kalkulace kapacity sítě pro lokální energetiku přitom vůbec nepočítají.
Ecopower navíc působí jako obchodník s energiemi. Primárně vykupuje energie ze svých vlastních zdrojů, ale také z malých mikrozdrojů vlastněných jednotlivými občany. Tuto energii pak komerčně nabízí. Ceny elektřiny jsou až o 40 % nižší než u komerčních dodavatelů elektřiny. Všichni členové družstva navíc dostávají malou dividendu. Není však nutné být družstevníkem, abych mohl elektřinu od družstva odebírat. Stejně tak, když družstevníkem jsem, mohu si svobodně zvolit jiného dodavatele. „Většinou k tomu ale neexistuje důvod,“ směje se Jan de Pauw.
Nejedná se o sdílení
Důležité podotknout – nejedná se o systém sdílení elektřiny. Elektřina je vykupována z obnovitelných zdrojů energie – ať už družstevních, nebo i soukromých. Poté je nabízena jako produkt konkurenční běžným dodavatelům energií.
Jedná se nikoliv o neziskový princip. Elektřina je komerčním produktem. Ovšem vlastněným občany samotnými a spravovaným za striktně demokratických podmínek. Zisk tak zůstává v regionu, u občanů, neakumuluje se v rukou žádné z velkých korporací.
Řešení energetické chudoby
„Eeklo si uvědomuje, že ne všichni občané si mohou dovolit investovat podíl do družstva,“ vysvětluje městská projektová manažerka pro klima a energii Fien Vanderbeke. „Proto jsme připravili sociální program pro domácnosti, kde 750 lidem poskytujeme předfinancovaný podíl – na základě 25% podílu místních úřadů na jedné větrné turbíně„. Tyto podíly jsou určeny speciálně pro lidi v energetické chudobě (zejména pokud platí vysoké ceny za elektřinu). Získávají tak výhody plnoprávného člena družstva, což jim umožňuje využívat elektřinu za cenu nákladů, snižuje účty za energii a umožňuje jim splácet dluhy spojené s energií.
Místo jednorázového daru nebo místo finanční subvence tak dostávají sociálně slabší občané příležitost – příležitost obchodně se podílet na tvorbě regionálního produktu a mít z něj prospěch a ještě příležitost ušetřit na komoditě, která je pro dnešní život nezbytností.
Příklad dobré praxe
„To, co se stalo v Eeklo, lze udělat ve všech městech a obcích,“ věří Jan de Pauw. „Podporujeme start dalších občanských energetických družstev, kde členové spolupracují jako rovnocenní partneři. To nás odlišuje od komerčních hráčů. Navíc jsme transparentní, nemáme žádné tajné kuchařky. Plány, jak jsme to s Eeklem společně řešili, jsou dostupné online na webových stránkách města Eeklo i REScoopv – vlámské federace občanských družstev pro obnovitelné zdroje energie.„
Energetická družstva v ČR?
Družstevnictví bývalo za naší první republiky poměrně častou formou i co se energetiky týče. Malé vodní nebo uhelné elektrárny vznikaly za aktivní participace místních občanů. Tato tradice byla přerušena. Ovšem ani dnes se o družstevnictví v naší zemi příliš v souvislosti s energetikou nemluví. Vedle klasického komerčního modelu se začíná prosazovat především alternativní model neziskového sdílení. To je samozřejmě správně. Otázka však zní – neměli bychom uvažovat podobně jako Eeklo a jako třetí variantu zavést družstevní energetiku jako „zlatou střední cestu“?
